Novorazby Františka Jozefa I.

Vítězná koruna

Velká válka byla globálním konfliktem probíhajícím od 28. července 1914 do 11. listopadu 1918. Zasáhla Evropu, Afriku a Asii a bojovalo se i na světových mořích a oceánech. Formální příčinou byl úspěšný atentát srbských nacionalistů z Bosny na následníka rakousko-uherského trůnu arcivévodu Františka Ferdinanda d’Este a jeho choť Žofii Chotkovou. Došlo k němu v Sarajevu dne 28. června 1914 a měsíc nato vyhlásilo Rakousko-Uhersko odvetnou válku Srbsku. Reakce dalších států, které byly vázány aliančními smlouvami, na sebe nenechala dlouho čekat a během zhruba čtyř týdnů se ve válečném varu ocitla většina Evropy…

Na základě prvotních rakousko-uherských válečných úspěchů byla již v roce 1914 navržena mince v nominálu jedné koruny, která měla sloužit jako upomínka předpokládaného vítězství.

Navrhl ji německý medailér Karl Goetz. Pro zkoušku bylo použito více druhů kovů – stříbro, měď, mosaz či nikl. Průměr činil 22,5 mm. Hmotnost v rozpětí od 3 do 6 g se lišila v závislosti na použitém kovu a síle střížku.

Z důvodu prohry Rakouska-Uherska v první světové válce a následného rozpadu monarchie však nakonec zůstalo jenom u zkušební ražby. Tuto skutečnost dokládá nápis PROBE (čili zkouška) umístěný pod nohama hrdiny bojujícího s hadem. Známé jsou též odražky s totožným nápisem na hraně mince.

Vzhledem ke zkušebnímu charakteru je tato mince v numismatických kruzích mnohdy definována jako medaile. Počty vyražených kusů nejsou známé.

Dáma v oblacích

František Josef I. usedl na rakouský trůn 2. prosince 1848 jako osmnáctiletý mladík. Stalo se tak v Arcibiskupském paláci v Olomouci, neboť ve Vídni, která byla tou dobou pod revoluční vládou, nebylo pro habsburskou rodinu bezpečno.

V roce 1908, u příležitosti 60. výročí této události, pak vídeňská mincovna razila 100korunovou minci, která mezi sběrateli vešla ve známost jako „Dáma v oblacích“.

Autory mince, která patří k nejkrásnějším na světě, se stali Rudolf Neuberger a Rudolf Ferdinand Marschall. Ražba ze zlata o ryzosti 0,900 disponovala průměrem 37 mm a hmotností 33,875 g.

Rub zdobila již zmíněná dáma sedící v oblacích, která měla levou ruku opřenou o štít s rakouským orlem a v pravé ruce držela vavřínový věnec. Traduje se, že šlo o rakouskou divadelní herečku Kateřinu Schrattovou, jež byla milenkou Františka Josefa I. Panovníkova manželka Alžběta „Sisi“ Bavorská o tomto vztahu věděla a nebránila mu.

Výjev ozářený slunečními paprsky doplnily letopočty 1848–1908, nominální hodnota 100 COR. a latinský nápis DVODECIM LVSTRIS GLORIOSE PERACTIS (čili ŠEDESÁT LET SLAVNOSTNĚ ZAVRŠENO). Líc mince nesl portrét Františka Josefa I. obklopený opisem, který obsahoval výčet panovníkových titulů. Další latinský text v podobě panovníkova motta VIRIBVS VNITIS (čili SPOLEČNÝMI SILAMI) se objevil na hraně mince.

Kombinace atraktivního zpracování a nízkého emisního nákladu, který čítal pouhých 16 026 kusů, učinila z mince žádaný a vysoce ceněný sběratelský artikl.

Uhorská korunovácia Františka Jozefa I.

Německá rodinná mincovna L. Ch. Lauer v Norimberku, působící mezi lety 1729 a 1924, razila miniatury rakouských i uherských mincí korunové měny všech nominálů s výjimkou dvoukoruny. To by mohlo znamenat, že miniatury vznikaly před rokem 1912, kdy započala ražba skutečných dvoukorun.

Miniatury byly raženy z mědi (1 a 2haléř), zinku (10 a 20haléř, 1 a 5koruna) a mosazi (10, 20 a 100koruna). Všechny měly jednotný průměr 13 mm.

Podle některých historiků je používali karbaníci. Jiní tvrdí, že šlo o školní pomůcku sloužící při výuce hospodaření s penězi. Do třetice existuje názor, že penízky byly určeny jako talisman do peřinky pro šťastný a bohatý život miminek.

Mezi miniaturami nechyběla 100koruna ražená u příležitosti 40. výročí korunovace Františka Josefa I. na uherského krále v Budapešti.

Dne 8. června 1867 se nechal František Josef I. korunovat v Matyášově chrámu v Budíně uherským králem, a tak potvrdil rakousko-uherské vyrovnání. V roce 1907 pak hornouherská mincovna Kremnica (maďarsky Körmöcbánya) razila na paměť této veliké události zlatou stokorunu.

Autory mince se značkou K B byli Josef Reisner (líc) a Carl Gerl (rub). Hmotnost mince o průměru 37 mm činila 33,875 g. Původní ražba, jejíž hladká hrana nesla text BIZALMAM AZ ŐSI ERÉNYBEN (čili DŮVĚŘUJI STAROBYLÉ CTNOSTI), čítala pouhých 10 897 kusů. Razilo se novou technologií, kdy reliéf byl matový a pozadí textů bylo téměř v zrcadlovém lesku.

Na minci je vyobrazena samotná korunovace – konkrétně moment pokládání Svatoštěpánské koruny na hlavu Františka Josefa I. arcibiskupem ostřihomským Jánem Šimorem v přítomnosti uherského magnáta.

Tato jedinečná mince je chloubou každé numismatické sbírky s tematikou korunové měny z let 1892–‍1916.