Druhou ženou, která se představuje na zlatém dukátu České mincovny z cyklu Národní hrdinové, se stala Dagmar Šimková.

Zpočátku se zdálo, že Dagmar Šimkové leží celý svět u nohou. Dcera movitého bankéře patřila k písecké smetánce. Žila v luxusní vile. Stala se chovankou elitní klášterní školy, kde se naučila zásadám etikety, hře na klavír i několika cizím jazykům. Byla bystrá, inteligentní a krásná, ale také vtipná, sebevědomá a odvážná. Bavila ji moderní hudba, navštěvovala kavárny, milovala tanec… Její život se však zásadně změnil po komunistickém převratu v roce 1948. Do rodinné vily se z rozhodnutí národního správce nastěhovali cizí lidé a Šimkovým zůstala jenom jedna místnost. Dagmar se zapsala na pražskou filozofickou fakultu, ale kvůli „buržoaznímu původu“ mohla na studia zapomenout. Zatímco její sestře Martě se podařilo uprchnout do Austrálie, Dagmar zůstala, a aby se vyrovnala s bezútěšnou situací, ve volném čase psala a vyráběla satirické plakáty zesměšňující prezidenty Gottwalda a Zápotockého. Zároveň poskytla úkryt dvěma přátelům, kteří zběhli z vojny a chtěli uprchnout na západ… Dagmar Šimkové bylo třiadvacet let, když si pro ni přišlo komando příslušníků StB. Za „protistátní činnost“ byla odsouzena k patnácti letům odnětí svobody, a tak přišla o nejlepší roky života. Když opustila brány vězení, svítalo na lepší časy – za dveřmi bylo pražské jaro. Okupace „spřátelenými vojsky“ však všechny naděje a sny zmařila a Dagmar Šimková byla nucena uprchnout do Austrálie. Konečně mohla vést svobodný život a o své zkušenosti se neváhala podělit – navždy zůstanou zachycené v její autobiografické knize Byly jsme tam taky.

„Lícní straně dominuje portrét Dagmar Šimkové inspirovaný fotografií, která byla pořízena před jejím zatčením. V horní části kompozice je v opisu uvedena část odvážné řeči, kterou Dagmar Šimková pronesla před porotou v době věznění – LITUJI, ŽE JSEM NEMOHLA UDĚLAT VÍCE PROTI TOMUTO REŽIMU,“ vysvětluje akademický sochař Jiří Dostál. „Na rubové straně je za mříží patrný letící racek – symbol svobody, jehož křik odsouzená zaslechla naposledy před zapadnutím vrat věznice a poté opět na svobodě v Austrálii. Číslo 23 se stylizovanými okvětními plátky vyjadřuje dobu mládí, číslo 14 roky protrpěné ve vězení a číslo 29 roky života po propuštění na svobodu. V horní části je v opisu uveden text DOBA ODPOUTALA VŠECHNO ZLO Z ŘETĚZU – citát z výše zmíněné knihy, který připomíná krutost vězeňského prostředí v době budování socialismu,“ dodává autor dukátu.

Dukát je zasazen do výpravného balení v podobě knížky, která obsahuje pojednání historika PhDr. Petra Koury, Ph.D. Kompletní kolekci Národních hrdinů si můžete uložit do praktického sběratelského boxu, který rovněž najdete v nabídce České mincovny.