Motivem závěrečného zlatého dukátu ze sedmidílného cyklu inspirovaného Kyticí Karla Jaromíra Erbena se stala báseň s názvem Štědrý den.

Lidský osud je pevně daný a proti jeho rozmarům jsme bezmocní. Na někoho čeká rodinné štěstí, na jiného jenom utrpení, a proto bychom se neměli snažit poznat svou budoucnost. Jak žít s vědomím blížící se smrti? O tom vypráví Erbenova vánoční balada. Jejími hrdinkami jsou dvě dívky, které se na Štědrý den o půlnoci vydají k jezeru, rozbíjí led a pohlédnou na vodní hladinu. Ta jim podle staré slovanské pověry odhalí budoucnost – zatímco Haně se zjeví švarný jinoch, Marie spatří svou vlastní smrt. Obě věštby – svatba i pohřeb – se záhy vyplní a ukáže se, že nevědomost je sladká: „Však lépe v mylné naději sníti, před sebou čirou temnotu, nežli budoucnost odhaliti, strašlivou poznati jistotu!“

Autorem averzní strany dukátu je Mgr. Petr Horák, který se při tvorbě reliéfu nechal unést depresivní atmosférou Erbenovy sbírky. Dvě dívky u díry v ledu poznávají svou budoucnost – jedna vidí rakev a kříž a s hrůzou si zakrývá oči, druhá vidí srdce a snubní prstýnky a s nadšením se sklání k hladině. Reverzní strana, která je dílem MgA. Jana Háska a která je společná celé sérii, pak předkládá bohatý pugét, ve kterém se vedle nejrůznějších květin ukrývá lidská lebka.

Dukát je zasazen do speciálního balení, jehož součástí je kompletní báseň. Kolekci sedmi dukátů si pak můžete uložit do sběratelského boxu.