Přídomek „otec vlasti“, který poprvé vyřkl při smuteční řeči mistr Vojtěch Raňkův z Ježova, patří mimořádnému králi a císaři Karlu IV. plným právem. Jeho vláda probudila zašlé české království k životu a navrátila mu ztracený význam. Karel IV. se ze všech sil snažil o jeho rozvoj a činil tak citlivě a moudře.

Málokterý panovník před i po Karlu IV. bral své povinnosti tak vážně a věnoval všeobecnému rozkvětu své země tolik úsilí. Byl to studovaný muž a obratný diplomat, proto dokázal do Čech přivést peníze, vzdělanost i kulturu bez zbytečných válečných konfliktů. Jeho díla jsou stále považována za symboly národa a Česká mincovna třem z nich právem věnovala mimořádnou emisi. Doba Karla IV. je název série, která formou zlatých dukátů a stříbrných medailí velebí tři české dominanty – katedrálu sv. Víta, Karlštejn a Karlův most.

Karel IV. byl neobyčejně vzdělaný a vnímavý muž. Znal proto velmi dobře gotický katedrální sloh, s nímž se setkal ve Francii, kde byl vychován. Rozhodl se tedy ke stavbě katedrály, která měla svou velkolepostí předčit francouzské předlohy. K takovému kroku ovšem potřeboval znalého stavitele, povolal tedy z Avignonu Matyáše z Arrasu. Ke společnému položení základního kamene katedrály sv. Víta došlo 21. 11. 1344 Karlem IV., jeho otcem Janem Lucemburským a arcibiskupem Arnoštem z Pardubic. Současně došlo k povýšení pražského biskupství na arcibiskupství. Poté započal Matyáš z Arrasu své proslulé dílo, avšak roku 1352 zemřel. Po Matyášově smrti práce ještě několik let sledovaly jeho plány, v roce 1356 se ale pokračování ujal německý stavitel Petr Parléř a posléze i jeho synové. Parléřův styl byl oproti Matyášovu zřetelně volnější a nesl známky pozdní gotiky.

Ve vizi Karla IV. dále pokračoval Vladislav II. Jagellonský se staviteli Hanušem Spiessem a Benediktem Riedem. Do stavby monumentu však zasáhl i živel. Když v roce 1541 vzplála Malá strana a Hrad, všechny dřevěné prvky katedrály shořely, byl poškozen zvon a zničeno trojlodí. Opravu zaštítil Ferdinand I., k práci si pozval Paola della Stellu a později Bonifáce Wohlmuta. Dílo bylo dokončeno na konci 16. století, v roce 1621 byl chrám znovu vysvěcen v návaznosti na pobělohorský vývoj. Od té doby došlo k četným menším úpravám monumentu. Ke konečné dostavbě došlo až Svatovítskou jednotou na přelomu 19. a 20. století a roku 1929, u příležitosti milénia zavraždění sv. Václava, byl chrám vysvěcen. Mezi lety 1920 a 1997 se pro svatyni používal název chrám sv. Víta, roku 1997 obnovil tehdejší pražský arcibiskup Miroslav kardinál Vlk jeho původní název katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha.

Návrhu zlatého dukátu se ujal přední český medailér MgA. Josef Oplištil. Averz je tvořen pohledem na celou rozsáhlou stavbu z ptačí perspektivy. Reverzu pak dominuje portrét panovníka obklopeného proslulými stavbami, k nimž dal za své vlády podnět. Nápisy na reverzu uvádí název série a také letopočty králova narození a úmrtí. Česká mincovna připravila emisi zlatého dukátu v limitované sérii 1000 ks.

Zlaté době české historie nejlépe sluší zlato. O tom nelze, již po prvním pohledu na skvostný zlatý dukát ze série Doba Karla IV., polemizovat. Přihlédneme-li k faktu, že prodejní cena zlata se nyní dotýká svých spodních hranic, je kultivace vaší sbírky velmi výhodná. Využijte příznivých cen drahých kovů k zušlechtění své kolekce a uložte své peníze bezpečně a rozumně.