Cyklus České mincovny „Příběhy naší historie“ vypráví o světoznámých i neprávem pozapomenutých kapitolách českých dějin, na které by měl být každý správný patriot hrdý. Třetí pamětní medaile vyražená z jedné trojské unce ryzího zlata potěší především znalce hudby – je totiž věnovaná České filharmonii a událostem, které se odehrály před 100 lety.

Příběh České filharmonie není jen příběhem našeho nejvýznamnějšího symfonického orchestru, ale také české kulturní svébytnosti. Hudební těleso začínalo jako ušlechtilá volnočasová aktivita hráčů Národního divadla, kteří chtěli veřejnosti zprostředkovat přední díla domácí i světové hudby a podpořit kolegy, kteří již nemohli hrát. Svůj první koncert Česká filharmonie odehrála 4. ledna 1896 v Rudolfinu pod taktovkou samotného Antonína Dvořáka a v průběhu následujících dvou dekád si vybudovala značné renomé nejen doma, ale i na evropských scénách. Skutečně česká premiéra ve svobodné Československé republice se pak odehrála za zajímavých okolností. Památného 28. října 1918, kdy v Praze vřely vlastenecké vášně a vyhlašovala se nezávislost, probíhala v Obecním domě zkouška orchestru pod vedením Václava Talicha. Když na zkoušku vtrhl jednatel filharmonie se vzrušeným křikem „Máme svobodu! Všecko na ulici!“, dirigent – zcela pohroužený do symfonické skladby Josefa Suka s názvem Zrání – mu jen lakonicky odpověděl: „To je sice hezké, ale my musíme zkoušet.“ Až později, když vyšel na ulici, Talich pochopil, co se vlastně děje, a udělal vše pro to, aby o dva dny později premiéra Sukova díla dostála významu osudových říjnových dní. Ohlas byl mimořádný a jména České filharmonie a Václava Talicha se v hudebním světě stala pojmem…

Autorem třetího „Příběhu naší historie“ se opět stal MgA. Martin Dašek. Reverzní straně medaile vévodí busta Václava Talicha, která je obklopena opisem složeným z jeho jména a životních letopočtů. Averzní stranu ražby medailér věnoval detailnímu pohledu na Smetanovu síň Obecního domu, která hostila zkoušku Sukova Zrání, a siluetě nově vzniklé republiky. Opis averzu pak připomíná slovní výměnu jednatele filharmonie Hubičky s dirigentem Talichem.

Každý z pouhých 100 kusů medailí je ručně číslovaný na hraně a opatřený speciálním certifikátem původu.