Osmá zlatá medaile z cyklu Dějiny válečnictví přímo navazuje na předchozí emisi akademického malíře Karla Zemana. Připomíná přelomovou bitvu u Domašova.

Roku 1758 zahájil pruský král Fridrich II. další klíčovou etapu sedmileté války. Nenechal se odradit neúspěchem předchozího roku (kdy byl poražen v bitvě u Kolína a musel odtáhnout z Čech) a vpadl na Moravu. V cestě mu stálo opevněné město Olomouc, které oblehl. Stateční obránci se však drželi tak dlouho, až útočícím Prusům došly zásoby. Aby obléhání mohlo pokračovat, vypravil král Fridrich směrem k Olomouci zásobovací konvoj. Nešlo o obyčejný konvoj – jakmile se pruská kolona vydala na cestu, roztáhla se do délky 45 kilometrů. Čítala na 4000 vozů, 2500 volů a 11000 vojáků. Zastavením konvoje byl pověřen rakouský generál Ernst Gideon von Laudon. Laudon se s transportem střetl nejprve u Guntramovic, a přestože byl nucen vydat rozkaz k ústupu, Prusové nemohli hovořit o vítězství. Řada jejich vozů zůstala po boji nepojízdná, vozkové ve strachu uprchli a část zásob padla do rakouských rukou. Pruští velitelé se rozhodli věnovat čas reorganizaci konvoje a opravě škod – a to byla osudová chyba. Rakušané totiž získali čas k přípravě nového útoku ze zálohy, pro který si vybrali otevřený prostor obklopený zalesněnými kopci u Domašova. Sedmihodinová bitva se rozhořela 30. června 1758. Přední část pruského konvoje nechali Rakušané projet a pak zahájili dělostřeleckou palbu na hlavní voj. Zavládl chaos, ale pruským velitelům se i tak podařilo vytvořit vozovou hradbu a houževnatě vzdorovat. V okamžiku, kdy dorazily Laudonovy posily, které Prusy uzavřely půlkruhem, byl však konvoj ztracen… Jeho zničení pruský tábor naprosto paralyzovalo. Bez proviantu a střeliva nebylo možné pokračovat v obléhání Olomouce a pruská armáda byla v případě napadení odsouzena ke zkáze. Pouhý krůček od vítězství byl Fridrich nucen ustoupit. Generál Laudon svým triumfem zachránil nejen Olomouc, ale také celou Moravu a v konečném důsledku i Vídeň.

Akademický malíř Karel Zeman věnoval averzní stranu medaile portrétu vítězného generála. Doplnil ho císařským orlem a monogramy patřícími Marii Terezii a císaři Františku I. „Na rubní straně medaile jsem zobrazil urputný boj hraničářů s Prušáky. Kořist rakouských vojáků byla nesmírná – vedle potravin, střeliva a koní to byly dva miliony tolarů ve stříbře a zlatě. Hraničáři šavlemi otvírali soudky s penězi, stříbrné tolary vysypávali na zem a brali jen zlato,“ vysvětluje autor.

Každý z pouhých 100 kusů číslovaných zlatých medailí je doplněn speciálním certifikátem pravosti s průvodním slovem autora, kresbami a historickým textem.