V roce 2024 si připomínáme 200. výročí založení České spořitelny. Při této příležitosti vznikla půluncová zlatá medaile České mincovny, která je součástí volného cyklu nejkrásnějších nerealizovaných návrhů přihlášených do soutěží České národní banky.

Ve druhé polovině 18. století se v Evropě začaly objevovat spořitelny. Nejprve v Německu a Švýcarsku, poté v Británii. Také Podunajská monarchie se začala zajímat o myšlenku spořivosti, která byla projevem píle a úspěchu obyvatelstva. Prvním peněžním ústavem svého druhu v habsburských državách se stala „Die Erste oesterreichische Spar-Casse“, která vznikla roku 1819 ve Vídni. O založení instituce, která měla pomoci chudší a střední třídě získat větší ekonomickou nezávislost, se vzápětí začali zajímat i v Čechách. Vzniku spořitelny předcházela výzva k upisování základního fondu, která byla roku 1823 uveřejněna v novinách. Tento fond ve výši 12 000 zlatých měl budoucím střadatelům poskytnout záruku, že o své vklady nepřijdou. První částku 300 zlatých vložil kníže Rudolf Josef z Colloredo-‍Mannsfeldu. Následovala ho řada šlechticů a podnikatelů. Přispěli také Habsburkové – největší částkou 2 000 zlatých sám císař František I. Nová spořitelna se sídlem v pražské budově Zemského sněmu pak svou činnost zahájila symbolicky v den panovníkových narozenin – 12. února 1825. Původní název nejstarší banky v zemi zněl „Schraňovací pokladnice pro hlavní město Prahu a pro Čechy“, ale později došlo k přejmenování na „Spořitelnu Českou“. Zájemci sem ukládali částky v rozmezí od 25 krejcarů do 100 zlatých, které byly úročeny sazbou ve výši 4 %, a tak získávali rezervu pro případ nemoci, nezaměstnanosti či na stáří. Zajímavý výnos mohla spořitelna nabídnout díky velké poptávce po úvěrech. Bylo to nedlouho po napoleonských válkách a hlad po finančním kapitálu byl obrovský. Spořitelna se nebála poskytovat půjčky či dokonce investovat do podniků a nejrůznějších projektů. Zasáhla do vzhledu krajiny a měst a do kulturního a společenského života celé země. Její bilance rychle rostla – roku 1825 vklady činily 124 000 zlatých, roku 1830 to bylo 1 573 000 zlatých a o deset let později 8 087 000 zlatých. Vláda, města i soukromníci si uvědomovali nutnost poskytování úvěrů a schraňování prostředků od obyvatelstva, a nové spořitelny proto začaly růst jako houby po dešti. Tou největší je však dodnes Česká spořitelna…

Jako předloha při ražbě pamětní medaile posloužil návrh medailéra Vladislava Mašaty. Odborná komise České národní banky ho ocenila třetím místem. Averzní strana medaile předkládá siluetu císaře Františka I. Rakouského, do které je zakomponována budova spořitelny na Národní třídě. Na reverzu pak najdete heraldická zvířata Čech, Moravy a Slezska a emblém spořitelny se svatým Václavem.

Emisní náklad čítá pouhých 99 kusů. Každá medaile je navíc ručně číslována na hraně.