Prvním impulzem ke vzniku Pražské konzervatoře se stalo provolání pražské hudbymilovné šlechty v roce 1808, ve kterém vyjádřili potřebu podobou instituci založit. To je dnes považováno za jakousi zakládací listinu Pražské konzervatoře, nejstarší školy založené za účelem výchovy orchestrálních hudebníků. Společnost pro zvelebení hudby v Čechách sbírala dary a finanční příspěvky a 24. dubna 1811 byl zahájen první školní rok této výjimečné instituce. Škola sehrála významnou roli v rozvoji pražského a českého hudebního života. Během své dvousetleté existence, přes různé dobové peripetie až do dnešních dob, se výrazně podílela na rozvoji hudební vzdělanosti českého národa. Škola postupně sídlila v bytech profesorů, v dominikánském klášteře, v Rudolfinu, v benediktinském klášteře, v chemickém ústavu až konečně za první republiky získala vlastní budovu v ulici Na Rejdišti na pražském Starém městě, kde sídlí dodnes. Školou prošly a působily na ní nejvýznamnější hudební osobnosti z celé Evropy. Výtvarník Luboš Charvát zvolil jako ústřední motiv medaile právě historickou budovu konzervatoře na Starém městě, kterou znázornil netradičním způsobem. Na averzní straně vytvářejí siluetu budovy notové osnovy, které se v řádcích nad sebou perspektivně sbíhají a uprostřed jsou doplněné hudebními značkami. Ve spodní části medaile je nápis v řádcích „Zahájení výuky na pražské konzervatoři 1811 – 2011“. Motiv reverzní strany navazuje na averzní stranu. Notové osnovy jsou opět uspořádány do tvaru siluety budovy, také se perspektivně sbíhají a uprostřed z nich vystupuje hudební nástroj – violoncello. Limitovaný náklad 400 kusů, číslováno.