Cyklus České mincovny s názvem Pověsti českých hradů je plný mýtů, záhad a pohádek. Poslední pamětní medaile z ryzího zlata vypráví o šílené rybářce na Bítově.

Hrad Bítov se tyčí nad soutokem řek Želetavky a Dyje, ale kdysi dávno bylo v podhradí ještě jezero. Kam se podělo? O tom vypráví pověst o rybářce, která žila v chatrči na jeho břehu. Její úděl byl krušný a na světě měla jedinou radost – svou milovanou dcerku. I o tu ale přišla, když dívenka jednoho dne při hře uklouzla, spadla ze skály a utopila se. Jezero vyplavilo její bezvládné tělo a rybářka zešílela žalem. Útěchou zlomené ženy se pak staly kočky, které k chatrči vábila vůně čerstvě nalovených ryb. Rybářka je krmila, chránila před zimou a její smečka se rychle rozrůstala. Dovádějící kočky však nadělají spoustu hluku a to se nelíbilo hradnímu pánovi, který se svou dcerou vyrazil na projížďku ve člunu. Dívka se kočičího vřískání polekala, rozčilený otec popadl luk a začal kočky zabíjet. Rybářka se přiřítila, křikem útočníka zahnala a vyhrožovala pomstou. Šlechtic pro jistotu dceři zakázal, aby se k jezeru přibližovala, ale ta ho neposlechla, a když odjel do boje, vydala se na procházku. Šílená rybářka už na ni číhala, a jakmile dostala příležitost, shodila ji ze srázu do hlubin. Po návratu domů pán z Bítova svou dceru marně hledal. Našel ji bezvládnou na břehu jezera, kde zaslechl pomatený smích: „Za kočky jsem si vzala dceru!“ Zdrcený muž vykřikl kletbu a v tu chvíli rybářka zmizela i s celým jezerem…

Averzní strana pamětní medaile, která je dílem akademické sochařky Majky Wichnerové, předkládá šílenou rybářku a utonulé děvče – snad její dceru, snad dceru hradního pána. Atmosféru dotváří rybářská síť, kočka a v pozadí najdete i rybářskou chatrč. Reverzní straně pak vévodí hrad Bítov na skalním ostrohu nad meandry řeky Dyje.

Sběratelská série představila celkem šest hradních příběhů. Emisní náklad čítá pouhých 100 kusů číslovaných na hraně.