Cyklus České mincovny s názvem Pověsti českých hradů je plný mýtů, záhad a pohádek. Poslední pamětní medaile z ryzího zlata vypráví o šílené rybářce na Bítově.

Hrad Bítov se tyčí nad soutokem řek Želetavky a Dyje, ale kdysi dávno bylo v podhradí ještě jezero. Kam se podělo? O tom vypráví pověst o rybářce, která žila v chatrči na jeho břehu. Její úděl byl krušný a na světě měla jedinou radost – svou milovanou dcerku. I o tu ale přišla, když dívenka jednoho dne při hře uklouzla, spadla ze skály a utopila se. Jezero vyplavilo její bezvládné tělo a rybářka zešílela žalem. Útěchou zlomené ženy se pak staly kočky, které k chatrči vábila vůně čerstvě nalovených ryb. Rybářka je krmila, chránila před zimou a její smečka se rychle rozrůstala. Dovádějící kočky však nadělají spoustu hluku a to se nelíbilo hradnímu pánovi, který se svou dcerou vyrazil na projížďku ve člunu. Dívka se kočičího vřískání polekala, rozčilený otec popadl luk a začal kočky zabíjet. Rybářka se přiřítila, křikem útočníka zahnala a vyhrožovala pomstou. Šlechtic pro jistotu dceři zakázal, aby se k jezeru přibližovala, ale ta ho neposlechla, a když odjel do boje, vydala se na procházku. Šílená rybářka už na ni číhala, a jakmile dostala příležitost, shodila ji ze srázu do hlubin. Po návratu domů pán z Bítova svou dceru marně hledal. Našel ji bezvládnou na břehu jezera, kde zaslechl pomatený smích: „Za kočky jsem si vzala dceru!“ Zdrcený muž vykřikl kletbu a v tu chvíli rybářka zmizela i s celým jezerem…

Averzní strana pamětní medaile, která je dílem akademické sochařky Majky Wichnerové, předkládá šílenou rybářku a utonulé děvče – snad její dceru, snad dceru hradního pána. Atmosféru dotváří rybářská síť a v pozadí najdete i rybářskou chatrč se dvěma naježenými kočkami. Reverzní straně pak vévodí pohled na hrad Bítov.

Sběratelská série představila celkem šest hradních příběhů. Emisní náklad čítá pouhých 100 kusů číslovaných na hraně.