Národní divadlo, které je srdcem a duší české kulturní scény, patří k největším památkám staré Prahy. Hold mu proto vzdává velká zlatá mince České mincovny, jejíž hmotnost je odvozena od historických čtyřicetidukátů.

V 19. století patřilo vybudování vlastního kamenného divadla k otázce české cti a hrdosti – mělo totiž sloužit rozvoji českého jazyka, který byl utlačován němčinou, a podporovat produkci domácích dramat a oper. Vznik Národního divadla umožnila spolupráce všech vrstev obyvatelstva a slavnostní položení základního kamene, ke kterému došlo roku 1868, se stalo celonárodní politickou manifestací. Radost Čechů z vlastního divadla však neměla dlouhého trvání, protože novorenesanční budovu, která byla dílem našich největších umělců, zachvátil roku 1881 ničivý požár. „Bylo to v pátek, v nejčernější pátek našeho novodobého života národního. K nám na venkov došla zpráva o tom teprve v sobotu o polednách a podnes vidím svého otce, jak hlavu ve dlaních seděl zdrcen u stolu, a maminku, jak v koutku plakala,“ napsal básník Jaroslav Kvapil. Tehdy se však ukázala skutečná česká soudržnost – generace dětí se učí o pokladničkách, do kterých se v našich vesnicích a městech vybíralo na obnovu divadla. Již roku 1883 přivítaly návštěvníky tóny Smetanovy Libuše a otevřením Národního divadla bylo završeno české národní obrození…

Akademický sochař Zbyněk Fojtů věnoval reverzní stranu mince nejen ikonické novorenesanční budově Národního divadla, ale také soše, která se nachází v jejím foyer. Plastika Josefa Václava Myslbeka, která představuje zosobnění Hudby, má podobu dívky, která si tiskne k srdci staročeský hudební nástroj – takzvané varyto. Averzní strana předkládá strop vstupní haly divadla, který je unikátní galerií vlasteneckých lunet Mikoláše Alše. Protože se jedná o minci vydávanou v zahraniční licenci ostrova Niue, nese averz ještě nezbytné atributy tohoto emitenta – jméno a portrét královny Alžběty II., nominální hodnotu 250 DOLLARS a rok emise 2021.

Emisní náklad mince čítá pouhých 99 kusů.