Stříbrná mince České mincovny, která uzavírá první ročník cyklu Na kolech, je věnována železničnímu vozu M 290.0. Pravidelný provoz futuristického dopravního prostředku neměl dlouhého trvání – začal v roce 1936 a skončil v roce 1939, čili před 80 lety. I tak se ale „Slovenská strela“ stačila stát legendou.

Po rozpadu Rakouska-Uherska převzaly naši železniční síť Československé státní dráhy, které chtěly konkurovat rozmachu automobilové dopravy. V souladu s evropským trendem proto začaly nasazovat motorové vozy, které byly hospodárnější a méně náročné na provoz než jejich parní předchůdci. Ministerstvo železnic vypsalo soutěž na dva rychlíky, které by dokázaly zajistit pohotové spojení Prahy s Bratislavou a umožnily podnikat krátké návštěvy – například obchodní či politická jednání. Tyto vozy měly být nejen mimořádně rychlé a lehké, ale také reprezentativní a pohodlné. V konkurenci tuzemských i zahraničních výrobců zvítězila kopřivnická Tatra s motorovým vozem, který disponoval řadou pokrokových technických řešení v čele s elektromechanickým přenosem výkonu z motoru na nápravu. Elegantní karoserie s višňově červeným nátěrem podstoupila jako jedna z prvních zkoušku v aerodynamickém tunelu. Vůz neměl průchozí čela, neboť byl navržen k provozu bez přípojných vagónů. Nabízel celkem 72 komfortních míst k sezení, z toho 40 v kuřáckém a 32 v nekuřáckém oddíle. V roce 1936 byly oba vyrobené vozy nasazeny na trať Praha–Bratislava se zastávkou v Brně v délce 397 km. Doba jízdy expresního spoje, který dostal příhodné jméno Slovenská strela, činila nejprve 4 hodiny a 51 minut a později byla zkrácena o půl hodiny. Parním rychlíkům trvalo překonání stejné vzdálenosti 5 hodin a 30 minut. Soumrak Slovenské strely přišel se začátkem druhé světové války a po válce se na ni zapomnělo. Díky péči restaurátorů se ale co nevidět bude opět prohánět po kolejích…

Reverzní strana mince z dílny medailéra Luboše Charváta předkládá Slovenskou strelu v celé její kráse včetně státního znaku na čele vozu. V návaznosti na název cyklu je dalším motivem reverzu detail kola železničního vozu, ve kterém byly vyřezány otvory pro odlehčení a pro chlazení brzd. V podobném stylu se nese i averzní strana mince, kterou zpracoval medailér MgA. Martin Dašek – její obvod je tvořen výsečemi kol různých dopravních prostředků. Protože mince České mincovny vycházejí v licenci zahraničního vydavatele, kterým je ostrov Niue, nese averz ještě jeho nezbytné atributy – jméno a portrét Alžběty II., nominální hodnotu 1 DOLLAR (NZD) a rok emise 2019.

Nedílnou součástí mince je výpravné balení, které obsahuje doprovodný text a fotografie.