Motorový vůz řady M 131.1 se stal jednoduchým a spolehlivým základem poválečné obnovy československého železničního vozového parku. Hold mu vzdává osmadvacátá stříbrná mince České mincovny z cyklu Na kolech.

Když skončila druhá světová válka, Československé státní dráhy usilovaly o obnovu provozu, který by se blížil stavu před rokem 1939. Poválečný vozový park zahrnoval nejen československé stroje, ale také řadu jiných typů, především německých, které v naší zemi zůstaly po odchodu okupačních vojsk. Udržování této různorodé směsice v provozu bylo nelehkým úkolem, a Ministerstvo dopravy proto vypracovalo koncepci sjednocení. Obnovený vozový park měl být založen mimo jiné na dvounápravových vozech s mechanickým přenosem výkonu, které by zajistily dopravu na regionálních drahách. Vývoj malých a lehkých motoráků byl zadán v roce 1946 společnosti Tatra. Tatrováci využili předválečné zkušenosti a zároveň uplatnili poznatky získané z provozu kořistních vozů německého původu. Prototyp řady M 131.1 byl vyroben v roce 1948 a téhož roku byla zahájena sériová výroba. Do roku 1956 bylo vyrobeno celkem 549 kusů, a ve své době tudíž šlo o nejpočetnější řadu hnacích vozidel ČSD. Protože ministerstvo požadovalo, aby byly vozy osazeny vzduchem chlazenými vznětovými motory, byl použit výkonný dvanáctiválcový motor Tatra T 301, který vycházel z pohonné jednotky určené pro těžké nákladní automobily Tatra 111. Tento osvědčený a nenáročný agregát s mechanickou převodovkou spolehlivě sloužil i v silných mrazech, které by jinak v případě vodou chlazeného motoru vyžadovaly noční stání ve výtopně. Na ocelový rám vozu byla přinýtována osmiboká ocelová vozová skříň se zužujícími se představky. Bočnice z mědí legovaného ocelového plechu odolávaly korozi a měly dlouhou životnost. Skříň dostala vínově červený nátěr a střecha byla stříbrně šedá. Podlahu tvořila dřevěná prkna a ze dřeva byly i lavice poskytující 48 míst k sezení. Snad právě převažující materiál interiéru zajistil stroji přezdívku Hurvínek. Nepochybně k tomu přispěly i čelní reflektory, které připomínaly vykulené oči oblíbené loutky. Hbité motoráčky jezdily prakticky na všech vedlejších tratích v Československu, ale s tím, jak zastarávaly, jejich roli přebíraly motorové vozy řady M 152.0. Pravidelný provoz Hurvínků byl zcela zastaven roku 1984. Nejeden cestující a strojvedoucí na ně stále nostalgicky vzpomíná…

Reverzní straně mince, která je dílem medailéra MgA. Martina Daška, vévodí vyobrazení motorového vozu M 131.1 ze tříčtvrtečního pohledu. Doplňkovým motivem reliéfu je náznak kola a kolejí. Protože mince České mincovny vycházejí v licenci zahraničního vydavatele, kterým je ostrov Niue, nese averzní strana jeho nezbytné náležitosti – státní znak, nominální hodnotu 1 DOLLAR (NZD) a rok emise 2025. V návaznosti na název sběratelského cyklu je obvod averzu tvořen segmenty kol různých dopravních prostředků.

Nedílnou součástí mince je výpravné balení v podobě leporela, které obsahuje doprovodný text a dobové fotografie. Cyklus Na kolech se touto emisí po sedmi letech loučí!