Areál Jindřichohradeckého hradu a zámku má své počátky založení na místě dřívějšího slovanského hradiště nad soutokem řeky Nežárky a Hamerského potoka. Zde později vznikl rybník Vajgar.
Stavba hradu je spjata se jménem Jindřicha Vítkovce, zakladatele Vítkovské odnože pánů z Hradce, užívající erbu se zlatou růží v modrém poli. V druhé polovině 16. století, za Adama II. z Hradce, proběhla radikální přestavba hradu na reprezentativní zámek, dle vzoru paláců italské renesance. Pánům z Hradce sloužil hrad, později rozšířený o zámek, jako hlavní sídlo až do vymření rodu roku 1604. Příslušníci rodu ovlivňovali hospodářské, politické i kulturní dění a zastávali i významné funkce na královském dvoře. Sňatkem s Marií Josefou Slavatovou, které připadl Jindřichův Hradec jako dědický podíl, jej získal Heřman Jakub Černín z Chudenic. Výkon státních funkcí i vztah k rodu Habsburků přiváděl do Jindřichova Hradce významné návštěvy. Černínům patřil zámek až do r. 1945, kdy byl zkonfiskován. V letech 1976 - 1993 prošel hrad a zámek generální opravou a postupně byl zpřístupněn veřejnosti.
Motiv averzní strany poukazuje na rozlehlost komplexu s jeho odrazem ve vodní hladině.
Díky mírně detailně potlačenému odrazu ve vodě se objevuje dvakrát, což podtrhuje i otočení poloviny reliéfního textu orientovaného záměrně pořadím slov k pořadí staveb v zrcadlení “HRAD A ZÁMEK“. Skutečnou hmotu staveb podtrhuje horizontalita negativního nápisu „JINDŘICHŮV HRADEC“, aplikovaná do pásu ilustrujícího ostroh, na kterém komplex stojí. Na reverzní straně se nachází kompozice, založena na volné stylizaci městského znaku vycházejícího z erbu zakladatelů, rodu Vítkovců.
Soulad obou stran medaile je podtržen přizpůsobením stylizace českých lvů čistou geometrickou formou inspirovanou architekturou staveb na averzu.

Limitovaný náklad 500 kusů.