Prostřednictvím stříbrných medailí České mincovny připomíná Michal Vitanovský osudy slavných rytířských řádů. Tento akademický sochař je tím nejpovolanějším – sám je totiž držitelem Záslužného kříže Božího hrobu a Maltézského záslužného řádu. Třetí emisi věnoval Svatolazarskému řádu.

Křížové výpravy, které si kladly za cíl osvobodit Svatou zemi z rukou muslimů, přivedly na Blízký východ obrovské množství křesťanů, jenže na bezbranné poutníky směřující k Božímu hrobu číhala celá řada nebezpečí. Ochranu jim poskytovali rytíři, kteří bojovali nejen s nepřátelskými Saracény, ale také s exotickými chorobami. Jednou z nejobávanějších nemocí středověku byla lepra, která nakažené nešťastníky stravovala zaživa. Malomocných, kteří se znetvořenými končetinami a obličejem přežívali i řadu let, se lidé štítili, ale opravdoví křesťanští rytíři jim neváhali nabídnout pomocnou ruku. Tak byla v 11. století založena jedna z nejstarších charitativních organizací světa – Řád svatého Lazara, jehož jméno odkazovalo na patrona malomocných. Riziko, že se lazariáni při styku s nevyléčitelně nemocnými sami nakazí, bylo značné, a tak byli do řádu přijímáni především rytíři, kteří už byli malomocní – vyvrženci z jiných řádů. Jejich úkolem bylo pečovat o nemohoucí a v případě nutnosti pozvednout zbraň k obraně Jeruzalémského království. Velkým stoupencem Svatolazarského řádu byl jeruzalémský král Balduin IV., kterého lepra postihla již v dětství a který dovedl lazariány k vítězství v jejich nejslavnějších bitvách. S postupem času se podíl malomocných příslušníků řádu zmenšoval, pročež se úspěšně rozšířili do Evropy. Když pak byli křesťané vytlačeni ze Svaté země, novým domovem lazariánů se stala Francie. Byl jim svěřen dozor nad špitály a chudobinci, ale vybudovali i svou vlastní flotilu, která čistila Biskajský záliv od pirátů. Většina řádových rytířů byla tehdy šlechtického původu, ale za zásluhy se lazariánem mohl stát i obyčejný člověk, což například u maltézských rytířů nepřipadalo v úvahu.

„Balduin IV. svými mimořádnými vojenskými schopnostmi, v kombinaci se smrtelnou nemocí, naháněl hrůzu nepřátelům, kterým velel sultán Saladin. Balduin ho porazil v bitvě u Montgisardu. Slavné vítězství podstatně slabšího křesťanského vojska připomíná reverzní strana medaile. Portrét jeruzalémského krále je fiktivní, avšak odpovídá jeho věku a zachycuje projevy jeho nemoci,“ vysvětluje akademický sochař Michal Vitanovský. Na averzní straně medaile pak upoutá znak řádu – tedy zelený kříž v bílé ploše, který je tvořen barevným smaltem. „Štít se znamením doplňují dvě postavy – malomocný a jeho ošetřovatel, kterým je řádový rytíř,“ dodává autor medaile. Reliéf je zvýrazněný patinou.

Součástí emise je speciální příloha, která vám slovy Michala Vitanovského představí rytířský řád i jednotlivé detaily medaile.