Druhá sada zlatého dukátu a stříbrného tolaru z cyklu České mincovny s názvem Královská věnná města připomíná pohnuté osudy Žofie Bavorské.

Její život se změnil, když se ve dvanácti letech po boku svého strýce Fridricha Bavorského vypravila na říšský sněm, kde se seznámila s Václavem IV. Sedmadvacetiletý vladař byl českým a římským králem, ale také bezdětným vdovcem, který potřeboval novou choť. Dospívající Žofie Bavorská ho okouzlila a záhy ji požádal o ruku. Byla skvělou partií – její rod Wittelsbachů, který sahal po těch nejvyšších říšských úřadech, byl totiž velmi mocný. Vztah však nebyl jen oboustranně výhodným spojenectvím – v manželství nechyběl ani romantický cit. Když Žofie přesídlila do Prahy, byla cizinkou, ale dlouho jí nezůstala. S českým prostředím se dokonale sžila. Naučila se jazyk a zařadila se k nadšeným příznivcům mistra Jana Husa. Čechy se jevily jako přívětivé a pohostinné místo, ale nad zemí se stahovala mračna. Přestože se Václav snažil být úspěšným vládcem, jeho letargie, požitkářství a neschopnost řešit problémy způsobily, že promrhal téměř vše, co mu odkázal jeho otec Karel IV. Královy spory s církevní hierarchií vyvrcholily umučením Jana Nepomuckého. Střety s vyšší šlechtou přešly v otevřený konflikt, při kterém byl Václav zajat a uvězněn. Jeho autorita v říši upadala, a tak byl zbaven titulu římského krále jako „člověk neužitečný a líný a pro římskou říši naprosto nevhodný“. O své místo na slunci se pochopitelně začal hlásit králův ambiciózní bratr Zikmund Lucemburský. Zlomovým momentem se pak stalo upálení Jana Husa, které vedlo k radikalizaci společnosti. Žofie stoupence Husových myšlenek nadále podporovala, ale když se Václav doslechl o pražské defenestraci, stihla ho mozková příhoda. Ovdovělá královna-regentka zjistila, že není schopna hájit svou pozici ani své majetky, a tak byla nucena upustit od podpory reformního křídla. V této situaci by bylo logické uchýlit se do bezpečí některého z věnných měst. Vždyť manžel jí zanechal Dvůr, později zvaný Dvůr Králové, Trutnov a Mělník. O tuto oporu však Žofii připravily husitské války, a tak se stala zcela závislou na Zikmundovi. Uchýlila se k jeho dvoru do Prešpurku. Tam však byla trpěna jen s nelibostí, a tak se z dvorského života stáhla. Česká královna dožila v měšťanském domě, chudá a zapomenutá…

Dvoudílná sada je dílem akademického sochaře Michala Vitanovského. Na averzní straně dukátu najdete korunovanou hlavu Žofie Bavorské vyobrazenou ze tříčtvrtečního pohledu. „Portrét vychází z četných zobrazení v Bibli Václava IV. Doplňujícím prvkem je latinská verze Žofiina jména spojená s motivem listin, které královna vystavovala ve prospěch svých měst,“ vysvětluje autor. Averzní strana tolaru je věnována královninu oblíbenému věnnému městu. „Ze tří věnných měst věnovala Žofie největší pozornost Dvoru Králové. Celkový pohled na město je doplněn královskou korunou a detailem z klenebního svorníku kostela sv. Jana Křtitele. Tento vzácný reliéf je možné vykládat jako nejstarší podobu znaku města,“ dodává medailér. Reverzní strana, která je společná dukátu i tolaru, předkládá jména všech věnných měst Žofie Bavorské a dva charakteristické atributy. „Ledňáček v točenici je v Bibli Václava IV. vícekrát propojen s osobností krále i královny. Ryba grundle neboli mřenka připomíná typickou naturálii, kterou královně dodával Dvůr Králové,“ uzavírá znalec historie Michal Vitanovský. Štít s profilem ženy, nad kterým je umístěn heraldický motiv hradební koruny, je pak jednotícím prvkem celé série České mincovny.

Emisní náklad zlato-stříbrné sady čítá pouhých 200 kusů.