První sada zlatého dukátu a stříbrného tolaru z cyklu České mincovny s názvem Královská věnná města připomíná neklidné osudy Elišky Rejčky.

Její život byl krušný. Narodila se jako Richenza a byla jedinou dcerou polského krále Přemysla II. Velkopolského, který byl zavražděn. Měla se stát manželkou Oty Braniborského, syna braniborského markraběte, ale ten nečekaně zemřel. V pouhých dvanácti letech pak byla provdána za ovdovělého českého krále Václava II. Stala se macechou jeho dětí, které byly ve stejném věku jako ona sama, a záhy byla korunována českou a polskou královnou. Při té příležitosti přijala jméno Eliška a její původní jméno bylo zkomoleno na Rejčka. Manželovi porodila dceru Anežku, ale radost netrvala dlouho – o několik dní později, v sedmnácti letech, se totiž stala vdovou. Na český trůn usedl Eliščin nevlastní syn Václav III., jenže ten byl o pouhý rok později zavražděn. Přemyslovci vymřeli po meči a Eliška Rejčka stanula uprostřed boje o moc. Vítězem tohoto soupeření a novým českým králem se stal Rudolf Habsburský, kterému se Eliška zalíbila, a tak se s ní oženil. Královnou tedy byla podruhé, ale jenom na krátko, neboť Rudolf o rok později padl v bitvě. Mladičká dvojnásobná vdova se ocitla v tísnivé situaci – o vládu nad její zemí zápolily přemyslovská, habsburská a lucemburská dynastie. Oba zemřelí manželé na ni naštěstí štědře pamatovali. Jako zástavu od nich obdržela pět věnných měst, kam se mohla uchýlit – od Václava Hradec Králové, Chrudim a Vysoké Mýto, od Rudolfa Poličku a Jaroměř. Eliščino jmění díky tomu čítalo čtyřicet tisíc hřiven stříbra, přičemž kůň tehdy stál čtyři hřivny. Navzdory bohatství neúspěšně soupeřila o moc s nevlastní dcerou Eliškou Přemyslovnou, jejíž manžel Jan Lucemburský se nakonec stal dalším českým králem. Svou poslední lásku a oporu nalezla v náručí mocného šlechtice Jindřicha z Lipé. Poté, co svá věnná města přenechala za štědré odstupné králi, se se svým milencem uchýlila do Brna, kde dožili až do konce svých dní – na dvoře, který svým leskem zastínil i ten pražský. Do dějin vstoupila jako ctižádostivá žena, obratná diplomatka i velká podporovatelka víry a vzdělanosti…

Dvoudílná sada je dílem ​akademického sochaře Michala Vitanovského. Na averzní straně dukátu najdete korunovanou hlavu Elišky Rejčky vyobrazenou ze tříčtvrtečního pohledu na ploše zčásti pokryté gotickou dekorací. „Jako volná inspirace pro portrét posloužila dobová zobrazení královny v jejích iluminovaných rukopisech a na její pečeti,“ vysvětluje autor. Averzní strana tolaru nese stylizovanou středověkou mapu okolí Hradce Králové, která předkládá město na soutoku řek. „Pod ním se nachází heraldická figura z nejstaršího známého královéhradeckého znaku – dvouocasý korunovaný lev držící iniciálu G,“ dodává medailér. Reverzní strana je pak společná dukátu i tolaru, přičemž značná část její plochy náleží jménům pěti věnných měst Elišky Rejčky. V centru je umístěn symbol, který je jednotícím prvkem celé série České mincovny – jde o štít s profilem ženy, nad kterým je umístěn známý heraldický motiv hradební koruny. „Dva bažanti ve spodní části pak připomínají typický produkt hradeckých bažantnic a zastupují zdroj příjmů, které královně plynuly z jejích věnných měst,“ uzavírá znalec historie Michal Vitanovský.

Emisní náklad zlato-stříbrné sady čítá pouhých 200 kusů.