Pátá sada dvou stříbrných tolarů z cyklu České mincovny Královské dvojice, který vzdává hold významným historickým párům, je věnována Janu Lucemburskému a Elišce Přemyslovně.

Poté, co byl zavražděn Václav III., se české země ocitly bez krále. Dynastie Přemyslovců nečekaně vymřela po meči, a tak se rozpoutal boj o korunu mezi cizími vládci – Jindřichem Korutanským a Rudolfem Habsburským, kteří si nárokovali český trůn na základě sňatků s přemyslovskými ženami. Českým šlechticům a představitelům církve se ani jeden z nich nelíbil, a tak si vybrali svého vlastního kandidáta – Jana Lucemburského, který byl synem římského krále a budoucího císaře Jindřicha VII. Prostředkem k dosažení cíle se jim měla stát Eliška Přemyslovna – sestra Václava III. a poslední neprovdaná přemyslovská žena. Vyjednávání mezi českými velmoži a lucemburskými hrabaty byla úspěšná a svatba krásné osmnáctileté Elišky se ztepilým čtrnáctiletým Janem se stala významnou politickou událostí, jež měla uklidnit situaci v zemi zmítané mocenskými boji. Vztah novopečeného královského páru však nebyl ideální. Eliška zdědila přemyslovské vlastnosti – sebevědomí a ctižádostivost, ale i panovačnost a mazanost, a tak často přebírala iniciativu ve snaze obnovit vládu v duchu své dynastie. Jan se ale idealizovaným přemyslovským vládcům nepodobal a s odbojným českým prostředím se nikdy nesžil, pročež bývá nazýván králem cizincem. Dokázal být přesvědčivým diplomatem, který svým šarmem dokázal pro české království získat nejedno území, ale ze všeho nejvíce se cítil být rytířem, který nešetřil penězi. Neshody páru se nakonec změnily v otevřené nepřátelství. Jan Elišce odebral děti, aby je neobrátila proti němu. Eliška se vzbouřila a s vojskem obsadila Prahu. I když se snažili, král s královnou už k sobě cestu nenašli…

„Při tvorbě společné averzní strany tolarů jsem volně vyšel zejména ze známých byst triforia katedrály sv. Víta a dále z tváří zachovaných v knižní malbě, na pečetích a na mincích. Převážně negativní vzájemný vztah této královské dvojice vyjadřuje situování hlav. Symbolickým motivem je osamělá chlapecká figura budoucího císaře Karla IV. Ten se v jednom okamžiku stal rukojmím a vlastně vězněm svého otce, který tak chtěl přinutit jeho matku Elišku k poslušnosti,“ říká akademický sochař Michal Vitanovský. „V životopisu Jana Lucemburského je nadbytek dobře využitelných námětů a králova reverzní strana zachycuje vzorek z jeho pozoruhodného mincování. Kromě mincí z kutnohorského stříbra je zde vyobrazen také Janův vzácný florén, první zlatá ražba té doby na sever od Alp. Královnina reverzní strana tematicky čerpá z její celoživotní vazby na slavnou minulost rodu Přemyslovců. Eliška nezůstala jen u nostalgie, ale pokoušela se zašlou přemyslovskou slávu nějak obnovit. Proměněná politická situace Evropy ovšem něco takového nepřipouštěla,“ dodává autor tolarů a znalec českých dějin.

Dvojice tolarů je uložena do elegantní dřevěné krabičky, jejíž víčko zdobí osobnosti krále a královny symbolizované šachovými figurkami. Součástí balení je také ilustrovaný certifikát pravosti s průvodním slovem autora.