Šestý historický pár, kterému vzdává hold sada dvou stříbrných tolarů České mincovny z cyklu Královské dvojice, tvoří Ferdinand I. Habsburský a Anna Jagellonská.

Na začátku 16. století mezi sebou dvě významné evropské dynastie – Habsburkové a Jagellonci – uzavřely dohodu o vzájemném nástupnictví v případě, že jeden rod vymře. Její součástí byly i svatební smlouvy. Dědic českého trůnu Ludvík Jagellonský se oženil s Marií Habsburskou. Ludvíkova sestra Anna Jagellonská pojala za muže Ferdinanda I. Habsburského. Tento sňatek byl pro ni velkým zklamáním – chtěla být manželkou Ferdinandova bratra Karla, který se stal císařem. Nakonec ale pochopila, že se na ni usmálo štěstí. Ferdinand byl oproti Karlovi laskavý, důvtipný, pohledný a věrný. Do milé a půvabné Anny se upřímně zamiloval a ona jeho city opětovala. Když pak Annin bratr Ludvík, který nezplodil žádné potomky, zahynul v bitvě s Turky u Moháče, Ferdinandovi spadlo do klína dědictví zemí Koruny české. Anna se – na rozdíl od manžela, který vládl pevnou rukou a neplnil sliby – stala oblíbenou královnou. Lid obdivoval její skromnost, zručnost a smysl pro spravedlnost. Ferdinand ji často pověřoval politickými úkoly, které sám nemohl vykonat. Protože si libovala v procházkách přírodou, nechal pro ni na Pražském hradě vybudovat velkou zahradu s letohrádkem. Anna se však dokončení romantického gesta nedočkala – zemřela krátce po porodu patnáctého dítěte. Ferdinand ji přežil o sedmnáct let a z její smrti se nikdy nevzpamatoval…

„Období renesance přálo portrétům, a tváře Ferdinanda i Anny, které se objevují na společné averzní straně, byly proto dobře zdokumentovány. Dochovaly se dokonce i slovní popisy páru. Anna Jagellonská byla menší, modrooká a s narezlými vlasy. U Ferdinanda nešlo přehlédnout jeho výrazný profil, který se projevil také u některých jeho potomků a který byl později považován za habsburský fyziognomický typ,“ říká akademický sochař Michal Vitanovský. „Na »sňatkovém trhu« evropských vládnoucích rodů byla hlavním věnem Anny Jagellonské česká královská koruna, která je dominantním prvkem královy reverzní strany. Za ní je patrná silueta habsburského dvouhlavého orla a přítomni jsou i oba protagonisté dynastického sňatku v dobovém oblečení. Královnina reverzní strana je pak věnována vytříbené renesanční architektuře pražského Belvedéru. Tento letohrádek se stal pomníkem lásky, protože byl Ferdinandovým darem pro Annu. Vyobrazení osamocené dvojice postav, opět v kostýmech typických pro nejvyšší společenský stupeň, podtrhuje intimní láskyplný vztah krále a královny,“ dodává autor tolarů a znalec českých dějin.

Tolary jsou uloženy do elegantní dřevěné krabičky s víčkem ozdobeným rytinou šachových figurek, které symbolizují krále a královnu. Uvnitř najdete také ilustrovaný certifikát pravosti s průvodním slovem autora.