Třetí sada dvou stříbrných mincí České mincovny z volného cyklu, který je věnován Svatovítskému pokladu, připomíná význam relikvií svaté Ludmily.

Když svatý Václav v 10. století získal relikvii z ramenní kosti svatého Víta, nejspíš netušil, že se začala psát historie jednoho z největších chrámových pokladů v Evropě. Domovem Svatovítského pokladu se stala rotunda svatého Víta. Tu nechal kníže Václav postavit na Pražském hradě, kde později vyrostla stejnojmenná katedrála. Různorodou sbírku dechberoucích liturgických předmětů nevyčíslitelné hodnoty rozšiřovali Přemyslovci, Lucemburkové, Jagellonci i Habsburkové. Zahrnovala zdobené relikviáře, monstrance, vyšívaná roucha, korunovační klenoty a mnoho dalšího… Nedílnou součástí pokladu se staly ostatky kněžny Ludmily – babičky svatého Václava, která byla pokřtěna svatým Metodějem, zavražděna svou snachou Drahomírou a nakonec svatořečena. Od roku 921, kdy pramatka českého křesťanství vydechla naposledy, se s jejími kostmi mnohokrát manipulovalo. Zachovaly se navzdory stěhování, opakovaným požárům i nenechavým rukám zlodějů. K jejich ochraně vznikla v polovině 14. století schránka ze zlaceného stříbra – snad z popudu Karla IV., který měl své dávné předky ve velké úctě. Do této relikviářové busty byla uložena lebka svaté Ludmily, která se dochovala do dnešních dní, byť jí chybí obličejová část, jež byla kdysi dávno uměle oddělena…

Dvoudílná sada je dílem medailérky Lenky Nebeské, DiS. Zatímco reverzní strana první mince je věnována Ludmilině relikviářové bustě, na druhém reverzu najdete její ozdobenou lebku. Doplňkovým motivem je v obou případech rozeta svatovítské katedrály. Protože licenci k vydávání pamětních mincí České mincovny poskytuje tichomořský ostrov Niue, averzní strany obou mincí nesou jeho nezbytné atributy – státní znak, nominální hodnotu 2 DOLLARS (NZD) a rok vydání 2024. Kompozici averzů dotváří ještě šála a palmový list – symboly Ludmilina mučednictví.

Obě stříbrné mince v sadě jsou zkrášleny selektivním pozlacením.