Pernštejnové byli na přelomu 15. a 16. století jedním z nejmocnějších a současně nejbohatších rodů u nás a vždy hráli důležitou úlohu v politice Českého království. Velkým osobnostem tohoto slavného rodu, v jehož erbu se skví zubří hlava coby symbol moudrosti a udatnosti, patří nová luxusní sada čtyř zlatých mincí 5 NZD ve špičkové kvalitě proof.

První písemná zmínka o pánech z Pernštejna pochází ze 13. století z oblasti jižní Moravy. Jejich obdivuhodná činorodost a cílevědomost jim brzy zajistila velký vliv na vývoj království a také výjimečné jmění. Sada mincí z ryzího zlata, jejichž motivy zpracoval akademický sochař Michal Vitanovský, představuje v limitovaném nákladu 500 ks čtyři význačná jména velkého rodu, jemuž náležela panství na Moravě i v Čechách. Právě ve východních Čechách měli zásadní vliv na hospodářství i tvorbu krajiny – založili soustavu rybníků a zavodňovacích struh, z nichž řada existuje dodnes. Pernštejnové prosluli rovněž dlouhověkostí a plodností. I přesto rod roku 1631 vymřel po meči a o patnáct let později pak po přeslici. Jejich dědici se stali Lobkovicové.

Mimořádná umělecká díla uložená ve dřevěné etuji přináší nejen nádhernou exkurzi do historie, ale také velmi slibnou investici do budoucnosti v podobě moudře uložených finančních rezerv.

Sada čtyř zlatých mincí 5 NZD připomíná tyto Pernštejny:

Vilém z Pernštejna a na Helfštejně (1436 – 8. duben 1521) je považován za jednoho z nejvýznačnějších velmožů, politiků a ekonomů. Hájil zájmy Jiřího z Poděbrad a později významně podpořil nárok Jagellonců na český trůn. S Johankou z Liblic zplodil tři děti – Bohunku, Jana a Vojtěcha.

Jan IV. z Pernštejna, zvaný Bohatý, (14. listopadu 1487 – 8. září 1548) byl mimo jiné vůdcem české stavovské nekatolické opozice. Také několikrát zastával úřad moravského zemského hejtmana a mezi lety 1537–1548 působil jako kladský hrabě. Po požáru Pardubic roku 1538 zde vybudoval nádherné renesanční město.

Vratislav II. z Pernštejna, řečený Nádherný, (9. červenec 1530 – 20. říjen 1582 na Dunaji u Lince) byl obratný diplomat a nejvyšší kancléř českého království. Jako jinoch se stal ve Vídni společníkem budoucího císaře Maxmiliána II. Mezi oběma šlechtici vzniklo pevné přátelství a Vratislav se díky tomu pohyboval ve velmi vysokých kruzích. Oženil se se španělskou šlechtičnou Marií Manrique de Lara y Mendoza, dvorní dámou budoucí císařovny Marie Španělské, která mu porodila 21 dětí. Vratislav proslul svou velkorysou podporou vědy a umění.

Marie Manrique de Lara y Mendoza (asi 1538 – 16. únor 1608) kromě své výjimečné plodnosti proslula tím, že přivezla do Čech sošku později známou jako Pražské Jezulátko. Věnovala ji své dceři Polyxeně jako svatební dar. Ta ji později darovala pražským karmelitánům.