Před 400 lety vymřel rod, který má v adjektivech samé superlativy. Nejvýznamnější, nejbohatší, nejstarobylejší, nejurozenější a nejvlivnější český šlechtický rod, jehož členové zastávali funkce u českého královského či říšského císařského dvora. Na medailích jsou portréty tvůrců českých dějin. Sada čtyř medailí „Poslední Rožmberkové“, kterou ztvárnil výtvarník, pan Jaroslav Bejvl, připomíná vyvrcholení a zároveň výročí zániku nejslavnějšího českého panského rodu. Shodou okolností osobnosti obou bratrů Rožmberků a jejich žen představují – povahově a nakonec i vizuálně – kontrastní lidské typy. Sérii spojuje společná reversní strana, která nese rodový erb Rožmberků, doplněna opisem „Poslední Rožmberkové“. Heraldickým znakem jihočeského rodu Rožmberků byl symbol červené pětilisté růže se zlatým středem na stříbrném poli, neboť páni z Rožmberka byli jednou z rodových větví rodu Vítkovců. V roce 1556 obohatil Vilém z Rožmberka rodový znak o zlaté břevno s černým hadem a střídající se červené a stříbrné kosé pruhy ve spodní části erbu, což byl symbol italského knížecího rodu Orsiniů, se kterým měli být Rožmberkové údajně spřízněni. Jako štítonoši se často objevují dva medvědi, protože orsa znamená v italštině medvědice. Erbovními zvířaty posledních Rožmberků se stali medvědi, kteří se od Vilémových dob chovají v hradním příkopu českokrumlovského zámku. Inspirací ke vzniku sady medailí s portréty dvou posledních Rožmberků a jejich žen se stalo 400. výročí úmrtí posledního Rožmberka Petra Voka v roce 1611. Jeho smrtí se uzavřely třísetleté dějiny jednoho z nejvlivnějších českých šlechtických rodů. Vilém z Rožmberka Vilémovo heslo: Festina lente - Spěchej pomalu. Vilém byl všeobecně uznávaný nejvyšší představitel české šlechty a zároveň držitel nejvýznamnějších funkcí v Českém království. Jako umírněný katolík byl ve svém životě konzervativní a rozvážný. I když byl loajální k habsburským panovníkům, dokázal vždy uhájit také zájmy českých stavů. Získal insignii Řádu zlatého rouna, která připomíná fakt, že byl jejím držitelem, ale ukazuje také na jeho příslušnost k úzké skupině evropských katolických velmožů. Petr Vok z Rožmberka Prostopášník i mecenáš vědy a umění, velmistr Řádu lebky. Poslední Rožmberk Petr Vok začal po bouřlivém mládí postupně zaujímat odpovědnější postoje jak vůči rodu, tak ke stavovskému státu. Na rozdíl od staršího bratra byl protestant a nejvyšším postem, kterého dosáhl v dvorském katolickém prostředí, byla hodnost komořího. Pod vlivem své ženy přestoupil k Jednotě bratrské a časem se stal neoficiální hlavou protihabsburské opozice. Jeho reliéfní portrét odpovídá člověku ve středním věku, což symbolizuje jeho postavení mladšího bratra. Polyxena z Pernštejna Z Boží milosti kněžna z Lobkovic, rozená z Pernštejna, paní na Roudnici nad Labem. Čtvrtá Vilémova manželka, která mu měla konečně dát vytouženého dědice, pocházela ze stejně starého a významného rodu jako její manžel. Po matce poloviční Španělka, byla také vášnivá katolička a podporovatelka jezuitů. Po smrti Viléma měla tato ambiciózní šlechtična před sebou další manželství a významné společenské angažmá ve prospěch české radikální katolické menšiny. Kateřina z Ludanic Poslední paní Rožmberská. Kateřina se vdala za Petra Voka jako čtrnáctiletá a byla jeho první a poslední manželkou. Pocházela z prostředí moravské šlechty, a to z českobratrského rodu. Psychická labilita u ní časem vedla k rozvinutí duševní choroby a poměrně časné smrti. Ani ona svému manželovi nedala dítě. Přísný výraz tváře odpovídá jejímu neradostnému životnímu příběhu. Limitovaný náklad 500 kusů.