Sada čtyř medailí „Poslední Rožmberkové“ připomíná vyvrcholení a zároveň výročí zániku nejslavnějšího českého panského rodu. Shodou okolností osobnosti obou bratrů Rožmberků a jejich žen představují – povahově a nakonec i vizuálně – kontrastní lidské typy. Z toho vycházel i autor akademický sochař Michal Vitanovský při tvorbě výtvarné koncepce. Tváře portrétovaných vyjadřují rozdíly povah i přístupů k životu. Společným jmenovatelem čtyř portrétů na averzních stranách medailí je pozadí ve formě tapety tvořené heraldickým růžemi, erbovním znamením rodu. Heraldickým znakem jihočeského rodu Rožmberků byl symbol červené pětilisté růže se zlatým středem na stříbrném poli, neboť páni z Rožmberka byli jednou z rodových větví rodu Vítkovců. V roce 1556 obohatil Vilém z Rožmberka rodový znak o zlaté břevno s černým hadem a střídající se červené a stříbrné kosé pruhy ve spodní části erbu, což byl symbol italského knížecího rodu Orsiniů, se kterým měli být Rožmberkové údajně spřízněni. Jako štítonoši se často objevují dva medvědi, protože orsa znamená v italštině medvědice. Erbovními zvířaty posledních Rožmberků se stali medvědi, kteří se od Vilémových dob chovají v hradním příkopu českokrumlovského zámku. Inspirací ke vzniku sady medailí s portréty dvou posledních Rožmberků a jejich žen se stalo 400. výročí úmrtí posledního Rožmberka Petra Voka v roce 1611. Jeho smrtí se uzavřely třísetleté dějiny jednoho z nejvlivnějších českých šlechtických rodů. Vilém z Rožmberka Vilémovo heslo: Festina lente - Spěchej pomalu. Vilém byl všeobecně uznávaný nejvyšší představitel české šlechty a zároveň držitel nejvýznamnějších funkcí v Českém království. Jako umírněný katolík byl ve svém životě konzervativní a rozvážný. I když byl loajální k habsburským panovníkům, dokázal vždy uhájit také zájmy českých stavů. Z mnoha jeho portrétů byly pro inspiraci voleny ty z pokročilého věku, tedy z doby, kdy jeho životní dráha kulminovala. Insignie Řádu zlatého rouna nejen připomíná fakt, že byl jeho držitelem, ale ukazuje také na jeho příslušnost k úzké skupině evropských katolických velmožů. Petr Vok z Rožmberka Prostopášník i mecenáš vědy a umění, velmistr Řádu lebky. Poslední Rožmberk Petr Vok začal po bouřlivém mládí postupně zaujímat odpovědnější postoje jak vůči rodu, tak ke stavovskému státu. Na rozdíl od staršího bratra byl protestant a nejvyšším postem, kterého dosáhl v dvorském katolickém prostředí, byla hodnost komořího, což připomíná její insignie – klíč. Pod vlivem své ženy přestoupil k Jednotě bratrské a časem se stal neoficiální hlavou protihabsburské opozice. Jeho reliéfní portrét odpovídá člověku ve středním věku, což symbolizuje jeho postavení mladšího bratra. Polyxena z Pernštejna Z Boží milosti kněžna z Lobkovic, rozená z Pernštejna, paní na Roudnici nad Labem. Čtvrtá Vilémova manželka, která mu měla konečně dát vytouženého dědice, pocházela ze stejně starého a významného rodu jako její manžel. Po matce poloviční Španělka, byla také vášnivá katolička a podporovatelka jezuitů. Její bohatý kostým na medaili zdůrazňuje její jihoevropský původ; držení hlavy, výraz tváře a klenoty pak příslušnost k aristokracii. Po smrti Viléma měla tato ambiciózní šlechtična před sebou další manželství a významné společenské angažmá ve prospěch české radikální katolické menšiny. Kateřina z Ludanic Poslední paní Rožmberská. Kateřina se vdala za Petra Voka jako čtrnáctiletá a byla jeho první a poslední manželkou. Pocházela z prostředí moravské šlechty, a to z českobratrského rodu. Psychická labilita u ní časem vedla k rozvinutí duševní choroby a poměrně časné smrti. Ani ona svému manželovi nedala dítě. Na portrétu se přísnost její víry odráží v konzervativním oblečení, úpravě účesu a absenci klenotů. I přísný výraz tváře odpovídá jejímu neradostnému životnímu příběhu. Na společné reverzní straně všech čtyř medailí je vyobrazen rožmberský obrněný jezdec na koni doplněný nápisem "Poslední Rožmberkové" v opisu. Rožmberský jezdec je proslulá reliéfní postava, která původně vznikla na základě jezdecké pečetě na podporu orsiniovského původu Rožmberků. Před 400 lety vymřel rod, který má v adjektivech samé superlativy. Nejvýznamnější, nejbohatší, nejstarobylejší, nejurozenější a nejvlivnější český šlechtický rod, jehož členové zastávali funkce u českého královského či říšského císařského dvora. Na medailích jsou portréty tvůrců českých dějin. Limitovaný náklad 800 kusů.

Prostřednictvím této sady stříbrných mincí představuje Česká mincovna zajímavý úsek naší historie, který reprezentují členové slavného moravského panského rodu – Pernštejnové. Původně páni z Medlova získali své jméno v polovině XIII. století podle nově postaveného hradu Pernštejn na Žďársku. Dominantou jejich znaku je černá zubří hlava s protaženou houžví v nozdrách ve zlatém poli.

Dle pověstí rod založil uhlíř Věňava, jenž chytil a zkrotil divokého zubra, přivedl ho za houžev prostrčenou chřípím před krále do Brna a sťal ho sekerou. Za tuto svou statečnost a sílu získal od panovníka privilegia, lesnaté území a erb připomínající jeho čin. Prvním písemně doloženým členem rodu byl pak Hotart – zmínka o něm sahá až do roku 1174. Jeho synem byl Štěpán z Medlova, od něhož pochází první jméno pozdějších Pernštejnů.

Největšího rozmachu dosáhli Pernštejnové v 16. století. Spolu s Rožmberky tehdy patřili k nejmocnějším rodům České koruny. Díky rozšiřování pozemkového vlastnictví a promyšlenému hospodaření se brzy zařadili mezi tři nejbohatší rody. Ovládali rozsáhlá panství nejen na Moravě. Ve východních Čechách například zbudovali významnou soustavu rybníků a zavodňovacích struh, z nichž řada funguje dodnes. Rod Pernštejnů vymřel v 17. století, posledním mužem byl Vratislav z Pernštejna, ženou pak jeho teta Polyxena. Jejich dědici se stali Lobkovicové, kteří rovněž převzali slavný erb.

Autorem mincí z ryzího stříbra tvořících mimořádnou sadu České mincovny je akademický sochař Michal Vitanovský, který na reverzech mincí mistrovsky zpodobnil jednotlivé šlechtice. Averz je pak věnován nezbytným atributům emitenta. Mimořádná kvalita proof dále podtrhuje hodnotu luxusní sady, která svým zpracováním a tematikou zhodnotí Vaše numismatické kolekce!

Stříbrné Smart mince 1 NZD představují tyto aristokraty:

Vilém z Pernštejna a na Helfštejně (1436 – 8. duben 1521) je považován za jednoho z nejvýznačnějších velmožů, politiků a ekonomů. Hájil zájmy Jiřího z Poděbrad a později významně podpořil nárok Jagellonců na český trůn. S Johankou z Liblic zplodil tři děti – Bohunku, Jana a Vojtěcha.

Jan IV. z Pernštejna, zvaný Bohatý, (14. listopadu 1487 – 8. září 1548) byl mimo jiné vůdcem české stavovské nekatolické opozice. Také několikrát zastával úřad moravského zemského hejtmana a mezi lety 1537–1548 působil jako kladský hrabě. Po požáru Pardubic roku 1538 zde vybudoval nádherné renesanční město.

Vratislav II. z Pernštejna, řečený Nádherný, (9. červenec 1530 – 20. říjen 1582 na Dunaji u Lince) byl obratný diplomat a nejvyšší kancléř českého království. Jako jinoch se stal ve Vídni společníkem budoucího císaře Maxmiliána II. Mezi oběma šlechtici vzniklo pevné přátelství a Vratislav se díky tomu pohyboval ve velmi vysokých kruzích. Oženil se se španělskou šlechtičnou Marií Manrique de Lara y Mendoza, dvorní dámou budoucí císařovny Marie Španělské, která mu porodila 21 dětí. Vratislav proslul svou velkorysou podporou vědy a umění.

Marie Manrique de Lara y Mendoza (asi 1538 – 16. únor 1608) kromě své výjimečné plodnosti proslula tím, že přivezla do Čech sošku později známou jako Pražské Jezulátko. Věnovala ji své dceři Polyxeně jako svatební dar. Ta ji později darovala pražským karmelitánům.