Nástup Josefa I. na trůn roku 1705 vzbuzoval slibné naděje. Císař omezil vliv jezuitů u dvora, obklopil se reformními politiky, podporoval rozvoj výroby a obchodu v duchu merkantilismu. V mincovnictví plně navázal na systém svého předchůdce Leopolda I. z roku 1694. Pokusil se pouze o regulaci oběhu nekvalitní bavorské mince na území jeho říše. Za své vlády bojoval na několika frontách o tzv. španělské dědictví, proti uherským povstalcům Františka II. Rakocziho a proti Turkům. Při mírových jednáních s povstalými Uhry zemřel náhle na neštovice. Vzhledem k tomu, že nezanechal mužského potomka, stal se jeho nástupcem jeho mladší bratr Karel VI., původně předurčený k vládě ve španělském dědictví.