Vladislav II. Jagellonský byl zvolen roku 1471 českým králem na doporučení Jiřího I. Poděbradského. Až do roku 1490 však ovládal z českých zemí pouze Čechy. Morava, Slezsko a Lužice byly v moci Matyáše I. Korvína, který byl prohlášen českým králem již roku 1469. Za jeho slabé vlády vzrostla moc šlechty. Na základě své tradiční odpovědi na požadavky české šlechty získal přezdívku „král Dobře“. Díky druhému vrcholu těžby stříbra v Kutné Hoře nechal rozšířit královskou mincovnu a financoval velkolepé stavby, jako např. své dočasné sídlo Vlašský dvůr v Kutné Hoře, dostavbu chrámu sv. Barbory tamtéž či Vladislavský sál královského paláce na Pražském hradě. Na sklonku jeho vlády byla objevena bohatá stříbrná ložiska v Jáchymově v Krušných horách. Obnovil ražbu českých dukátů (naposledy Václav IV.), jako první však na nich nechal vyrazit postavu sv. Václava jako patrona české země. Dukát s letopočtem 1511 je navíc první českou datovanou mincí vůbec.