Václav I. (907-935) byl synem Vratislava I. a Drahomíry, vnukem prvního křesťanského knížete Bořivoje a jeho ženy kněžny Ludmily. Po předčasné smrti svého otce za něj vládla matka a o jeho výchovu se starala jeho bába Ludmila. Boj o vliv v knížectví mezi těmito ženami vyvrcholil v roce 921 vraždou Ludmily, která byla již v 11. století svatořečena. Brzy po nástupu Václava I. k moci si podrobil část českého území král Jindřich I. Ptáčník. Václav vládl pouze středočeskému teritoriu, ostatní území Čech byla pod vládou jiných knížat, Václav však byl první mezi nimi. V roce 935 byl on i jeho družina ve Staré Boleslavi zavražděn na popud svého bratra Boleslava I. Ten si podrobil celé Čechy přímo, odmítl uznat císařovu svrchovanost a postupně dobyl rozsáhlá území na východě, čímž položil základ české raně středověké říše 10. století. Ostatky svého bratra nechal přenést do Prahy, čímž ho fakticky svatořečil.