Karel, druhorozený syn císaře Leopolda I. a jeho třetí manželky Eleonory Falcko-neuburské, římský císař toho jména VI., jako uherský a španělský král Karel III. (1700-1713), jako český král Karel II. Mladší bratr Josefa I. byl roku 1699 předurčen za následníka posledního španělského Habsburka Karla II. (1665-1700). Po náhlé smrti svého staršího bratra Josefa se stal posledním žijícím Habsburkem. Byl donucen vzdát se Španělska a jeho kolonií, zůstala mu však ostatní území španělských králů v Itálii a Nizozemí. Po úspěšné válce s Turky získal zbytek Uher, Banát, severní Srbsko a Malé Valašsko. Habsburská monarchie tak za svého posledního panovníka nabyla největšího územního rozsahu.... Karel byl vychováván jezuity a jeho politiku ovlivňovala tzv. španělská rada. Jeho prioritou bylo prosazení nástupnictví jeho dcer, tzv. pragmatické sankce. Za jeho vlády dosáhlo v monarchii svého vrcholu baroko. V českých zemích je díky Aloisi Jiráskovi považována za dobu „temna“. Poslední habsburský dukát z roku 1740 nese v opisu nejrozsáhlejší výčet evropských královských titulů jednoho panovníka: Karel VI. z boží milosti římský císař vždy rozmnožitel říše, německý, španělský, uherský a český král / arcivévoda rakouský, vévoda burgundský a hrabě tyrolský 1740.