Mincovní právo

Mincovní právo v minulosti patřilo k výsadám, které byly vyhrazeny královskému majestátu. Často se setkáte i s termínem mincovní regál, neboť královským právům se pod vlivem latiny říká též regály či regálie.

Mincovní právo představovalo výhradní právo razit mince, ale to nebylo vše. Zahrnovalo rovněž právo kontrolovat kvalitu mincí, určovat jejich vzhled a omezovat jejich vývoz nebo naopak dovoz cizích mincí.

Každý panovník mohl vydat řád, který mincovnictví v jeho zemi upravoval. Správou mincovního regálu byl pak pověřen královský mincmistr.

Do 12. století v českých zemích razili své mince i představitelé šlechtických rodů – nejen sám panovník –, a o českém mincovním regálu proto můžeme hovořit až od 13. století. Definitivně upevněn byl mincovní reformou krále Václava II., která proběhla roku 1300. Mince se staly majetkem panovníka a zdrojem jeho příjmů.

Mincovní právo však bylo pronajímáno a propůjčováno – stalo se tak například v případě mocných rodů Rožmberků a Schwarzenbergů. Kuriozitou je dočasné mincovní právo Šliků.

V průběhu staletí pak mincovní právo postupně přecházelo z panovníka na stát a jeho centrální banku, kterou je dnes Česká národní banka. Veškeré české mince pro ni razí Česká mincovna.