Petr Patka, DiS.

Co vás přivedlo do světa mincovnictví?

Od dětství jsem rád kreslil a maloval. Během studia na základní škole jsem navštěvoval několik výtvarných kroužků. Když v deváté třídě přišlo na řadu rozhodování, kam půjdu dále, bylo jasné, že zkusím přijímací zkoušky na umělecký obor. První volbou byla SUPŠ v Železném Brodě, obor Skleněné figurky. Na této práci mě fascinovala tvárnost nahřátého skla a jeho barevnost, ale nakonec jsem nebyl přijat. Jako druhou školu jsem si vybral SUPŠ v Jablonci nad Nisou, obor Rytec, kam jsem se skrze síto přijímacích talentových zkoušek dostal a zdárně ji i dokončil. Jako maturitní práci jsem zpracoval medaili věnovanou Ferdinandu Porschemu, rodákovi z nedalekých Vratislavic, a dokonce jsem se setkal s jeho pravnukem. Po maturitě jsem cítil, že ještě nejsem připravený nastoupit do práce, a proto jsem se rozhodl pokračovat ve studiu na jablonecké VOŠ se zaměřením na raženou minci a medaili. Tam jsem měl tu čest poznat výborné medailéry Luboše Charváta, Jiřího Dostála, Petra Horáka, Jana Lukáše a další, kteří mi byli a stále jsou velkým vzorem. Tuto školu jsem rovněž zdárně absolvoval a při absolutoriu se mi dostalo další cti. Oponenta mi dělal pan Jiří Harcuba, vynikající medailér, který mi řekl: „Na minci nebo medaili musí být jasně vidět rukopis autora. To ji dělá jedinečnou.“

V průběhu kariéry jste si vyzkoušel celou řadu profesí. Rytec, mistr, výtvarník, … Která práce vám nejvíce přirostla k srdci?

Ano, vyzkoušel, a jsem za to velmi rád. S každou profesí jsem získával nové a nové zkušenosti a všechny mě přibližovaly k oboru, který jsem vystudoval a který je mi vlastně i nejbližší. Jako rytec jsem se pohyboval ve sklářském průmyslu – zde jsem se naučil práci na různých obráběcích strojích a přesnému pilování a tváření kovu. Odtud jsem se přesunul na pozici mistra do České mincovny – tato práce byla rovněž velice zajímavá a moc mě bavila. Každý den byl jiný a přinášel nové zkušenosti a poznatky z výroby mincí a medailí. Časem jsem ale začal pociťovat, že práce s lidmi není můj šálek kávy… V roce 2016 přišla první nabídka vyzkoušet si a zpracovat návrh na medaili, kterou jsem s radostí přijal. Téma bylo Bakalář. Byl to pro mě návrat k řemeslu a mohl jsem oprášit to, co jsem se za dobu studií naučil. Nabídek na další mince a medaile přibývalo a já jsem zjistil, že bych se jim rád věnoval více.

Chtěl byste zkusit ještě něco jiného? Jaké jsou vaše plány do budoucna?

Ano, vlastně již v tuto chvíli mám možnost se rozvíjet. Z pozice mistra jsem v rámci České mincovny přešel na pozici designéra, kde se učím navrhovat mince a medaile pomocí grafického programu v PC. Jsem sice na úplném začátku, ale tuto práci beru jako obrovskou výzvu a posun dopředu… V minulosti jsem zkusil realizovat několik návrhů na minci pro ČNB a mým velkým snem je tuto soutěž vyhrát.

Jako medailér za sebou máte pestrou škálu témat. Vytvořil jste absolventskou medaili pro bakaláře a dukát k narození dítěte. Na vašich mincích se objevili zvířecí rekordmani, pravěcí ještěři i hrdinové animované grotesky Jen počkej! Z historických témat jste zpracoval atentát na Reinharda Heydricha a tanky druhé světové války. Architekturu ve vašem portfoliu zastupují Petřínská rozhledna a zámek Hluboká. Která zakázka od České mincovny vám udělala největší radost?

Nelze vybrat jenom jedno téma, které mě bavilo nejvíce, protože každé bylo zajímavé a odlišné na zpracování. Každé mě však velmi potěšilo. Zároveň jsem každé pojal s respektem a jako možnost posunout se dále v různých odvětvích. Baví mě tematická různorodost a příležitost rozvíjet se. V podstatě tak nehrozí, že bych se zacyklil. Snažím se být univerzálním medailérem a těším se na všechny potenciální zakázky. Nezaleknu se jakéhokoli tématu, ať jde o dětské nebo přírodní motivy, architekturu, techniku či portréty.

Pro cyklus Pravěký svět tvoříte vedle drobné plastiky ještě propracované malby. Kde hledáte inspiraci?

Už jako malý kluk jsem se rád díval na nezapomenutelnou Cestu do pravěku Karla Zemana. Proto jsem neváhal a tuto zakázku s nadšením přijal. Přesná podoba a barevnost pravěkých zvířat nejsou známy, a proto se snažím zapojit vlastní fantazii. Inspiraci pak hledám nejen ve zmíněném filmu, ale velkými pomocníky mi jsou také internet, knihy a dinosauří výstavy, které navštěvuji s rodinou. Každá taková expozice mě obohatí o vědomosti, které mi chyběly, a zároveň se něco přiučí i moje dvě dcery a manželka.

S Českou mincovnou je spojený nejen váš pracovní, ale také soukromý život. Právě zde jste se seznámil se svou manželkou… Dovedete si představit, že by vaše dcery šly ve stopách rodičů a pracovaly v mincovnictví?

Ano, to je pravda – manželku jsem opravdu „sbalil“ na večírku pořádaném u příležitosti dvacátého výročí České mincovny. Nedávno jsme oslavili deváté výročí svatby a máme spolu dvě úžasné dcery. Zatím jsou malé, je jim 6 a 9 let, ale obě dvě si velmi rády malují a tvoří. Starší dcera chodí ve škole na keramiku a její díla jsou úžasná. Před nějakým časem si doma vyzkoušela s pomocí barevné modelíny vytvořit vlastní návrh na medaili se slovy: „Tatínku, až ji dodělám, mincovna mi ji vyrazí.“ Zatím to ale na mincovní obor nevypadá. V tom, co budou v dospělosti dělat, mají obě holky „jasno“. Starší chce být návrhářkou a švadlenou, mladší cukrářkou. U obou těchto oborů je zapotřebí uměleckého cítění. Samozřejmě, pokud si v budoucnosti vyberou cokoli smysluplného, budeme je v tom podporovat…

2023