Historie slovenských mincí - novoražba tolaru stand

Třetí emise z cyklu historika Marcela Pecníka, který připomíná dějiny slovenského mincovnictví, má podobu novoražby tolaru.

Roku 1520 vznikla v krušnohorském panství rodu Šliků stříbrná mince. Místem jejího zrodu bylo městečko Jáchymov – v němčině Joachimsthal čili „Jáchymovo údolí“. Zdejším mincím se říkalo německy „joachimsthaler silber groß Denar“ – v překladu „jáchymovský stříbrný velký denár“. Neprakticky dlouhé jméno se postupně zkracovalo – nejprve na „joachimsthaler“, poté na „thaler“, a nakonec na počeštěné „tolar“. Mimořádně kvalitní platidlo se z Českého království rozkutálelo do celé Evropy a jeho úspěch podnítil ražbu řady napodobenin. Z Maďarska známe zkomolený tallér, z Polska talar, z Řecka tàliro, z Itálie tallero, z Persie dare, z Islandu dalur a z Norska, Švédska, Dánska a Holandska daler. Právě holandská platidla se díky rozmachu mezinárodního obchodu v 17. a 18. století rozšířila do celého světa a nakonec dala vzniknout americkému dolaru… V Uhersku se tolary začaly razit roku 1553 za vlády Ferdinanda I. Habsburského. Souběžně s nimi vznikaly ve slovenské Kremnici i denáry, oboly a groše. Obsah stříbra v drobných mincích v průběhu staletí klesal a začaly se objevovat i mince vyráběné z obecných kovů. Tolary si však svou kvalitu zachovaly a spolu se zlatými dukáty se používaly zejména ke krytí státního dluhu, válečných výdajů a nákladů dvora. Tolarová měna v podunajské monarchii vydržela až do zavedení koruny. Poslední tolar Františka Josefa I. byl v Kremnici vyražen roku 1867.

Replika tolaru je vyražena ze stříbra. Na základě originální historické ražby ji zpracovala medailérka Lenka Nebeská, DiS.

Replika, která udělá radost nejen dětem, je vsazena do populárně-naučného balení plného zajímavostí a veselých obrázků Mgr. art. Bohdana Jankoviče.