Minisérie České mincovny „Vznik Československa“, která připomíná stěžejní okamžiky vedoucí k naší samostatnosti, se po Washingtonu a Praze vydává na Slovensko. Čtvrtý z pěti zlatých dukátů je totiž věnován Martinské deklaraci.

Jestliže byli Čechové v rámci Rakouska utlačováni a marně se domáhali vlastního státu, pak postavení Slováků v Uhrách bylo ještě podstatně horší. Obyvatelům Slovenska, které bylo nazýváno "Hornouherskou župou", bylo totiž soustavně upíráno sebemenší právo na národní sebeurčení. Není proto divu, že Slováci doma i za hranicemi od samého počátku vehementně podporovali české snahy o rozbití monarchie a zřízení demokratického státu – a to jak na bitevním, tak na politickém poli. Společné česko-slovenské myšlenky, představy, touhy a požadavky byly formulovány nejprve v Pittsburské dohodě, poté ve Washingtonské deklaraci, a nakonec při vyhlášení samostatného Československa pod pomníkem svatého Václava v Praze. To, co bylo ujednáno krajany za hranicemi Slovenska, však bylo třeba potvrdit ještě na domácí půdě. Dne 30. října se v Turčianském Svatém Martině sešli zástupci všech slovenských politických stran a jednohlasně odhlasovali Deklaraci slovenského národa, která vstoupila do dějin jako Martinská. Deklarace, za jejímž vznikem stála Slovenská národní rada, kterou v průběhu první světové války založil Matúš Dula, vyjádřila vůli Slováků žít ve společném státě s bratrským českým národem, odmítla spojení Slovenska s Uherskem a vyzvala k ukončení světové války. Není třeba dodávat, že slovenská veřejnost přijala zprávu o ukončení staletého uherského útlaku s nadšením. Bylo dobojováno, Československá republika byla na světě. Příběh o jejím vzniku však ještě neskončil – o tom už ale vypráví další dukát…

Autorem celé minisérie zlatých dukátů je talentovaný medailér Jiří Hanuš, DiS. Promyšlené výtvarné návrhy jednotlivých ražeb připodobňují vznik Československa k malířskému postupu, kdy umělec přemalovává starý obraz a původní plochu využívá k tomu, aby vytvořil něco zcela nového. První dukát minisérie byl věnovaný Washingtonské deklaraci – na metaforické plátno v podobě habsburského orla umělec nanesl dekor historického dokumentu a hrubý obrys budoucího nového státu. V reliéfu druhého dukátu, který připomněl vyhlášení samostatnosti republiky, znak monarchie zcela zanikl a nahradila ho mapa poválečné Evropy s dominantním Československem. V reliéfu třetího dukátu se na této mapě objevil dvouocasý lev v podobě z časů monarchie, který se proměnil na prozatímní státní znak Československa. Na dukátu věnovaném Martinské deklaraci se tento znak dále vyvíjí. Na prsou lva vznikl otvor, kterým prosvítá text slovenské deklarace (averzní strana), a do tohoto otvoru pak zapadá slovenský štítek (reverzní strana). Znak nové republiky je tak kompletní.

Nevšední „malířský postup“ bude dokončen na posledním dukátu, který odhalí osobu „malíře“. Kompletní pětidílnou kolekci si pak budete moci uložit do dřevěné sběratelské etue.